text: Dr. Miroslav Klivar

V malířské tvorbě Bedřišky Znojemské nalézáme několik estetických vrstev, několik nuancí, které se rozbíhají z jednoho pramene – z moderního symbolismu. Podle současné teorie umění bycho mohli nazvati specifičnost moderního symbolismu Bedřišky Znojemské „ikonickým symbolismem“, to jest vycházející z takového pojetí symbolu, kdy malířka jednak vychází ze zpodobení určitého předmětu, postavy jakožto „vzoru“ (např. postava se stává znakem, symbolem), jednak se opírá o jinotajnou – alegorickou myšlenku v obraze. V českých dějinách malířství se často setkáváme v posledních desetiletích u autorů tíhnoucích k symbolismu s neoklasicismem. U Bedřišky Znojemské však vidíme, že zejména kresba a kolorismus nepodlehli tomuto myšlení. Malířka jde cestou lyrické reflexe, která je podstatnou vlastností jejího obrazu. Tato reflexe jí pomohla překonat statičnost a dekorativnost neoklasicismu.

Nyní konkrétně pohleďme na jednotlivé výrazové nuance jejího „ikonického symbolismu“.

Především pozorujeme zajímavou řadu obrazů vytvářených v duchu náboženské kontemplace. Bedřiška Znojemská je jednou z mála malířek u nás, která se soustavně věnuje náboženské tématice v kresbě, ilustraci, v závěsném obraze – i v monumentální malbě v prostorech chrámů. Je zajímavé, že se u ní nesetkáme s literární epičností, ani s historickými schématy kompozice, nýbrž v každém díle svůj vztah k tématu, vycházející z vlastní originální myšlenky. Znovu se zde objevuje její lyrická reflexe, která ji neomylně vede v malířské práci a odvádí ji od klasických metod někam dál – k modernímu vidění světa a prožívání reality. Její obrazy mají náboženský obsah, vypravují o náboženském ději, avšak současně se brání statičnosti náboženství, tj. nechce opakovat známé malířské metody. Přitom obrazy Bedřišky Znojemské mají fabuli, vypravují příběhy náboženského obsahu. Měl pravdu Bergson, když hovořil o analogii mezi fabulační funkcí umění a fabulační funkcí náboženství. Na dílech Bedřišky Znojemské pozorujeme, že náboženská fabulace je, řečeno s Bergsonem, obranná reakce přírody proti roykladné moci rozumu… Estetická kategorie „claritas“ neobsahuje jen rozumové významy, ale i fyzikální světlo a nebeského ducha.

Další výrazovou nuancí je u Bedřišky Znojemské romantický symbolismus. Přírodní inspirace jsou u ní rozmanité – impresivního dojmu, v němž je dominantní světlo, přes splývání figury a přírody až po zobrazení přírodních živlů, například větru, pohybu světla atd. Opět je třeba připomenout specifičnost autorčina stylu: na rozdíl od staromilského romantismu, který známe z dějin umění, klade důraz na psychologii figury, gesta, na vnitřní motivaci postav, které touží splynout s přírodou. Setkáváme se také s „divokými povahami“ v duchu bouřliváckého romantismu. Malířka však dochází až k samotné hranici exprese, nenechá se unášet vnějšími znaky dramatu v expresi, nýbrž vidí těžiště ve vnitřním zamyšlení postav. V milostných motivech dosahuje největší syntézy tohoto svého vidění světa.

Konečně pozorujeme ještě třetí nuanci v uměleckém výrazu: je to symbolismus surrealistický, provokující podvědomé představy, fantazii vnitřních představ. Jde o hledání nadreality – nadskutečna, které je těžko poznatelné; musí potlačit rozum a uvolnit volné představy. Jde o rozpor mezi racionalitou a iracionalitou, autorka hledá prapodstatu života. Předměty optické reality jsou rozbíjeny až do fantaskních přeludů a halucinací – a přeludy jsou takřka vždy organické. Je proto logické, že Bedřiška Znojemská opouští v těchto obrazech reálné motivy a objevuje fantaskní tvary, struktury. Jde o pohlcení nicoty a znovuobjevení nadskutečné reality.

Abychom pochopili specifičnost stylu Bedřišky Znojemské, musíme také zdůraznit její virtuózní práci s laky, neboť si osvojila zcela originální techniku práce s lakem. Lazury, které mají nejen hloubku prostoru, ale i zvláštní hodnotu světla, světelných reflexů, jsou mimořádně působivé. Oceňujeme zvláštní postupy autorky, uznáváme její „malířské tajemství“. Především musíme ocenit transparentnost prostoru v obrazech, což zintenzivňuje právě symbolickou kontemplaci obsahu a formy. Na druhé straně nezapomeňme na lyrickou reflexi, na lyrické okouzlení, které se může rozzářit v obraze nejen v lokální barvě, ale ve všech vrstvách – od podkladu přes všechny vrstvy kladené na sebe.

Odborný rozbor ukazuje, že moderní symbolismus Bedřišky Znojemské je mnohotvárně krásný a vznešený.

Dr. Miroslav Klivar