Vítejte na mých stránkách.

Na úvod bych se ráda představila životopisem.

Narodila jsem se 2. 6. 1928 ve Znojmě. Vlastním jménem Božena Krejčová, rozená Fritzová. Otcem byl důstojník československé armády, Bohumil Fritz. Studovala na gymnáziu v Českých Budějovicích, po válce medicínu, při prověrkách v roce 1951 dostala zákaz studia na kterékoliv škole v Československu. Jako důvod bylo uvedeno: „Lidi vašeho typu a vašich názorů, zvláště na medicíně nepotřebujeme.“ (V kádrovém dotazníku odpověděla na otázku – tvůj poměr ke kolektivu: „Miluj svého bližního jako sebe sama.“)

Umění se od té doby stalo hlavní náplní mého života. Soukromě jsme studovala u akademických malířů F. Ketzeka, E. Frinty a F. Nedvěda.

V roce 1959 jsem se provdala za Bořivoje Krejčího, což byl vlastně i začátek společné práce na chrámovém umění, výstavách, sakrální tvorbě, výzdobě zvonů apod. Ilustrovala jsem pro Katolické noviny a poté společně s manželem pracovali „na volné noze“. Bořivoj jako řezbář a návrhář oltářů, ambon, sedes… já jako malířka – Křížové cesty, presbytářní obrazy, vitráže.

V roce 1987 se konala v Zürichu první výstava, která byla téměř vyprodána. U příležitosti svatořečení Anežky České se konala další výstava v Římě, v Nepomucenu, která byla celá zakoupena a stala se tak stálou expozicí. Poté následovala poslední společná výstava nás manželů v paláci kultury v Praze.
V roce 1991 mi manžel odešel. Se ztrátou jsem se snažila vyrovnat usilovnou prací. Poslala jsem do Portugalska na mezinárodní výstavu „Mailart“ své tři miniatury. Ty vzbudily velký ohlas a  začaly přicházet nabídky ze Švédska, Anglie, Itálie, Francie, Kanady, Brazílie, Španělska a Německa. Výsledkem bylo 11 ocenění, z toho 2 zlaté medaile na mezinárodní výstavě talentů ve Stockholmu.

Moje jméno znali za komunistické totality především věřící občané. Katolické noviny a výstavy pořádané některou odvážnou organizací lidové strany nebo farním úřadem byly pro mě jedinou možností, jak se představit veřejnosti. Jinak se sdělovací prostředky vůči mě obepnuly hradbou mlčení. Z jednoduché příčiny. Byla jsem a stále jsem praktikující katoličkou, zaměřenou mojí tvorbou především na sakrální umění.

Moje tvorba je prodchnuta hlubokou vírou, jíž jsem se nevzdala ani v letech totality a tuhé normalizace. Do české malby se snažím vnášet mystickou krásu, poetičnost a zvláštní oduševnělost. Soustavně se věnuji náboženské tematice v malbě, kresbě a ilustraci.

Obrazy, malované v duchu romantického symbolismu, vyprávějí příběhy. V dnešním přetechnizovaném světě, plném brutality i pochybných hodnot, bych byla ráda, aby má díla působila díla jako pohlazení na duši a k zamyšlení nad životem samým.

„Budoucnost světa nespočívá v technice, ale v množství lásky, kterou probudíme v druhých. Tomu chci zůstat věrna.“ (Bedřiška Znojemská)