Kdo jsem….kdo jsem byla…

Narodila jsem se 2. 6. 1928 ve Znojmě. Vlastním jménem Božena Krejčová, rozená Fritzová. Otcem byl důstojník československé armády, Bohumil Fritz. Studovala jsem na gymnáziu v Českých Budějovicích, po válce medicínu, při prověrkách v roce 1951 jsem dostala zákaz studia na kterékoliv škole v Československu. Jako důvod mi bylo sděleno: „Lidi vašeho typu a vašich názorů, zvláště na medicíně nepotřebujeme.“ (V kádrovém dotazníku jsem totiž odpověděla na otázku – tvůj poměr ke kolektivu: „Miluj svého bližního jako sebe sama.“)

Umění se od té doby stalo hlavní náplní mého života. Soukromě jsme studovala u akademických malířů F. Ketzeka, E. Frinty a F. Nedvěda.

V roce 1959 jsem se provdala za Bořivoje Krejčího, což byl vlastně i začátek společné práce na chrámovém umění, výstavách, sakrální tvorbě, výzdobě zvonů apod. Ilustrovala jsem pro Katolické noviny a poté společně s manželem pracovali „na volné noze“. Bořivoj jako řezbář a návrhář oltářů, ambon, sedes… já jako malířka – Křížové cesty, presbytářní obrazy, vitráže.

V roce 1987 se konala v Zürichu první výstava, která byla téměř vyprodána. U příležitosti svatořečení Anežky České se konala další výstava v Římě, v Nepomucenu, která byla celá zakoupena a stala se tak stálou expozicí. Poté následovala poslední společná výstava nás manželů v paláci kultury v Praze.
V roce 1991 mi manžel odešel. Se ztrátou jsem se snažila vyrovnat usilovnou prací. Poslala jsem do Portugalska na mezinárodní výstavu „Mailart“ své tři miniatury. Ty vzbudily velký ohlas a  začaly přicházet nabídky ze Švédska, Anglie, Itálie, Francie, Kanady, Brazílie, Španělska a Německa. Výsledkem bylo 11 ocenění, z toho 2 zlaté medaile na mezinárodní výstavě talentů ve Stockholmu.

Moje jméno znali za komunistické totality především věřící občané. Katolické noviny a výstavy pořádané některou odvážnou organizací lidové strany nebo farním úřadem byly pro mě jedinou možností, jak se představit veřejnosti. Jinak se sdělovací prostředky vůči mě obepnuly hradbou mlčení. Z jednoduché příčiny. Byla jsem a stále jsem praktikující katoličkou, zaměřenou mojí tvorbou především na sakrální umění.

Moje tvorba je prodchnuta hlubokou vírou, jíž jsem se nevzdala ani v letech totality a tuhé normalizace. Do české malby se snažím vnášet mystickou krásu, poetičnost a zvláštní oduševnělost. Soustavně se věnuji náboženské tematice v malbě, kresbě a ilustraci.

Obrazy, malované v duchu romantického symbolismu, vyprávějí příběhy. V dnešním přetechnizovaném světě, plném brutality i pochybných hodnot, bych byla ráda, aby má díla působila díla jako pohlazení na duši a k zamyšlení nad životem samým.

„Budoucnost světa nespočívá v technice, ale v množství lásky, kterou probudíme v druhých. Tomu chci zůstat věrna.“ (Bedřiška Znojemská)

Úmrtí 18.12.2021 Praha